Stárnutí populace a s ním související postupná ztráta funkčnosti je v obecném pojetí chápáno jako degenerativní proces. Průměrná míra funkce se s věkem snižuje, což zahrnuje i základní schopnost udržení života. Je však možné pozorovat jedince, kteří dokáží mezi jednotlivými časovými body zlepšit své funkce. Příkladem může být skutečnost, že i velmi staří lidé mohou zlepšit svou kapacitu a snížit riziko úmrtnosti, pokud se zapojí do strukturovaných cvičebních programů a posilování.
Vědecká komunita, poskytovatelé zdravotní péče i široká veřejnost často vycházejí z předpokladu, že pokročilý věk je obdobím nevyhnutelného a univerzálního kognitivního a fyzického úpadku. Tento předpoklad pravděpodobně pramení z toho, že osoby, které se ve starším věku zlepšují, jsou vnímány jako výjimky, a také z používání metod měření zdraví ve stáří, které nedovolují zaznamenat zlepšení.
Nová studie se zaměřila na využití metody, která umožňuje identifikovat vzestupnou trajektorii. Jejím cílem bylo prozkoumat, zda se smysluplný počet starších osob pomocí této metody zlepší, a pokud ano, zda k tomuto zlepšení přispívá slibná modifikovatelná proměnná založená na kultuře – pozitivní přesvědčení o věku.
Výzkum zahrnoval osoby ve věku 65 let a starší, které se účastnily celostátní reprezentativní longitudinální studie. Jejich fyzické zdraví bylo hodnoceno rychlostí chůze a kognitivní zdraví globální metrikou výkonu. Bylo vypočteno procento vzorku, které vykázalo zlepšení v každé oblasti od základního měření až po poslední měření, a to po dobu až 12 let. Studie rovněž zkoumala, zda pozitivní přesvědčení o věku predikují toto zlepšení v regresních modelech.
Zjistilo se, že 45,15 % účastníků studie zaznamenalo zlepšení kognitivních a/nebo fyzických funkcí během sledovaného období. Pozitivní přesvědčení o věku predikovala tyto dva typy zlepšení, a to jak s, tak i bez úpravy relevantních kovariátů. Tato zjištění poukazují na vliv psychologických faktorů na proces stárnutí.