Fyzická aktivita a dobrá fyzická kondice jsou dlouhodobě spojovány se snižováním predikovaného biologického věku, který je určován různými epigenetickými hodinami. Nová zjištění naznačují, že část tohoto vlivu je zprostředkována redukcí zánětlivé signalizace, což je rovněž známý efekt pohybu a kondice.
Chronický zánět je pro strukturu a funkci tkání škodlivý a představuje charakteristický rys stárnutí a chorob souvisejících s věkem. Minimalizace dlouhodobé zánětlivé signalizace, která nesouvisí se zraněním či infekcí, může vést ke zlepšení zdravotního stavu a ke zpomalení procesů stárnutí.
Fyzická aktivita je považována za základní kámen zdravého stárnutí. Molekulární mechanismy, které spojují fyzickou aktivitu s biologickým stárnutím, však dosud nebyly plně objasněny. Indikátory biologického stárnutí založené na metylaci DNA (DNAm), jako je například PhenoAge, poskytují prostředek k hodnocení vztahu mezi fyzickou aktivitou a stárnutím na molekulární úrovni.
V souvislosti s chronickým zánětem a imunosenescencí se objevuje zvýšená hladina β2-mikroglobulinu (β2M). Zvýšené hladiny této látky byly detekovány v krevní plazmě a mozkomíšním moku stárnoucích myší a starších dospělých jedinců. Nedávná studie analyzovala data 936 účastníků z populace USA, přičemž zkoumala souvislosti mezi fyzickou aktivitou, hladinami β2M a hodnotami PhenoAge.
Studie prokázala, že vyšší míra fyzické aktivity byla významně spojena s nižšími hladinami β2M. Analýza mediace odhalila, že snížení hladin β2M vysvětluje 37,67 % souvislosti mezi fyzickou aktivitou a PhenoAge. Tyto výsledky jsou v souladu se zjištěními, že fyzická aktivita zmírňuje zánět snižováním prozánětlivých cytokinů a zlepšováním imunitních funkcí.
Důležité je, že přímý vliv fyzické aktivity na PhenoAge zůstal významný i po zohlednění hladin β2M. To naznačuje existenci dalších mechanismů, jimiž fyzická aktivita působí proti stárnutí, například prostřednictvím epigenetické regulace nebo ovlivnění mitochondriálních funkcí.