Vědecké týmy se věnují vývoji potenciální léčby makulární degenerace, progrese slepoty způsobené poškozením a odumíráním buněk v sítnici. Zvláště obtížná je léčba tzv. „suché“ formy tohoto onemocnění, která ještě nezahrnuje poškození cév v sítnici. Jednou z možností jsou buněčné terapie, jejichž cílem je nahradit ztracené oční buňky. Klíčovým problémem je však zajistit přežití dodaných buněk a jejich schopnost obnovit ztracenou funkci.
V současnosti probíhá klinická studie fáze 2b, která zkoumá, zda kmenové buňky upravené tak, aby nahradily poškozené buňky sítnice způsobené makulární degenerací, mohou obnovit zrak. Tyto buňky jsou připevněny k ultra tenkému implantátu, který je tenčí než vlas. Předchozí výzkum na malé skupině pacientů ukázal, že tento implantát je dobře snášen, zůstává na místě v oku a je úspěšně integrován do tkáně sítnice. U 27 % pacientů došlo k určitému zlepšení zraku.
Věkem podmíněná makulární degenerace postihuje makulu, centrální část sítnice zodpovědnou za centrální vidění. V pokročilých případech dochází k poškození či zničení buněk sítnicového pigmentového epitelu (RPE), které jsou klíčové pro tvorbu ostrého vidění. Tímto poškozením dochází ke ztrátě zraku. Implantát používaný v klinické studii je vytvořen z embryonálních kmenových buněk, které jsou v laboratoři vypěstovány na buňky RPE. Během ambulantního chirurgického zákroku implantují lékaři do sítnice tenkou vrstvu těchto laboratorně vyrobených buněk. Pacienti budou sledováni nejméně jeden rok, aby se zjistila snášenlivost implantátu a případné změny ve vidění. Studie plánuje zařadit 24 pacientů.
Zdroj: https://news.keckmedicine.org/can-a-retinal-implant-reverse-macular-degeneration/