Výzkum senescentních buněk v kontextu stárnutí a léčby onkologických onemocnění
Hromadění senescentních buněk v organismu je spojováno s rozvojem nemocí souvisejících s vyšším věkem a postupnou ztrátou funkčnosti tkání. Současný biomedicínský výzkum se zaměřuje na tři hlavní způsoby, jak tento proces ovlivnit. Senostatické terapie zpomalují tvorbu nových senescentních buněk, senolytické látky tyto buňky selektivně ničí a senomorfní látky potlačují jejich patologické projevy, zejména produkci zánětlivých signálních molekul. Chronický zánět, který je těmito buňkami vyvoláván, narušuje strukturu a funkci tkání.
Význam senomorfních látek v onkologii
Výzkumné týmy se nyní zaměřují na roli senescentních buněk, které vznikají v důsledku protinádorové léčby. Tyto buňky přetrvávají v těle pacienta po chemoterapii či radioterapii a jsou považovány za faktor přispívající ke zvýšené nemocnosti a mortalitě u osob, které úspěšně prošly onkologickou léčbou. Cílem je nalézt metody, které by dokázaly zmírnit škodlivý vliv tzv. senescence-associated secretory phenotype (SASP), aniž by bylo nutné přímo likvidovat senescentní buňky.
Identifikace mikroRNA jako senomorfního faktoru
V rámci nedávné studie publikované v odborném časopise byly zkoumány mikroRNA (miRNA), tedy krátké regulační molekuly RNA, které vykazují senomorfní účinky u karcinomu prsu typu luminální A. Vědci použili model buněčné linie MCF7, u níž byla vyvolána senescence pomocí doxorubicinu. Analýza profilů miRNA odhalila, že hladina molekuly miR-3155b je během terapí indukované senescence výrazně snížena.
Funkční vlastnosti miR-3155b
Experimentální výsledky ukázaly, že nadměrná exprese miR-3155b vede k potlačení produkce řady faktorů asociovaných se SASP, konkrétně se jedná o interleukiny IL6, IL8, IL1B, dále o TNF, IFNB1 a enzym MMP13. Důležitým zjištěním je skutečnost, že tato regulace probíhá, aniž by došlo k ovlivnění základních projevů senescence, jako je zástava buněčného dělení, aktivita enzymu SA-beta-gal nebo vznik markerů poškození DNA.
Další testování potvrdilo, že tento senomorfní účinek je přítomen i v modelech senescence vyvolané ionizujícím zářením a v další buněčné linii T47D. Mechanismus účinku spočívá v přímé vazbě miR-3155b na mRNA cílových genů, jako je CXCL8, a fyzické asociaci s mRNA molekulami kódujícími další prozánětlivé faktory. Tato zjištění představují potenciální směr pro úpravu chemoradioterapeutických strategií, které by mohly snížit vedlejší účinky léčby způsobené aktivitou senescentních buněk.