Pravidelná fyzická aktivita zpomaluje biologické stárnutí buněk u pacientů po úspěšné onkologické léčbě rakoviny prsu

Souvislost mezi onkologickou léčbou a urychleným stárnutím buněk

Pacienti po úspěšné léčbě onkologických onemocnění, kteří podstoupili chemoterapii nebo radioterapii, vykazují ve srovnání se zdravou populací vyšší podíl takzvaných senescentních buněk. Tyto buňky, které přestaly dělit, ale zůstávají metabolicky aktivní, produkují zánětlivé signály narušující strukturu a funkci tkání v celém organismu. Nahromadění těchto buněk je vědeckou obcí spojováno s rychlejším biologickým stárnutím, sníženou očekávanou délkou života a vyšším rizikem vzniku sekundárních nádorových onemocnění.

Výzkum mechanismů buněčné údržby

Vědecké poznatky naznačují, že procesy jako autofagie, při nichž buňky odstraňují poškozené komponenty, mohou zpomalovat vznik senescentních buněk a podporovat jejich eliminaci imunitním systémem. Pravidelná fyzická aktivita je jedním z faktorů, které prokazatelně ovlivňují tyto procesy a zlepšují biochemické fungování buněk. Zkoumání vlivu cvičení u onkologických přeživších představuje významný model pro pochopení role buněčné senescence v procesu stárnutí člověka.

Analýza vlivu cvičení na epigenetické hodiny

Nová studie publikovaná v Journal of the National Cancer Institute zkoumala vliv řízené fyzické aktivity na biologický věk u žen po léčbě karcinomu prsu. Účastnice studie byly rozděleny do dvou skupin, přičemž jedna skupina absolvovala dvanáctiměsíční intervenci zaměřenou na cvičení a druhá kontrolní program zaměřený na obecné zdraví a wellness.

Vědci u účastnic sledovali pomocí vzorků krve takzvané epigenetické hodiny, konkrétně metriky označované jako GrimAge2 a DNAmFitAge, které slouží k měření biologického věku na základě změn v metylaci DNA. Výsledky ukázaly, že u skupiny s pravidelným cvičením bylo tempo epigenetického stárnutí pomalejší než u kontrolní skupiny.

Kognitivní funkce a molekulární souvislosti

Výzkum rovněž potvrdil korelaci mezi rychlostí epigenetického stárnutí a kognitivním stavem účastnic. Rychlejší biologické stárnutí bylo spojeno s výraznějším poklesem kognitivních schopností a pozornosti. Celoepigenomová analýza identifikovala změny v místech metylace DNA, které přímo souvisejí s geny zapojenými do signalizačních drah mozkového neurotrofického faktoru (BDNF). Tato zjištění naznačují, že intervence založené na fyzické aktivitě mohou ovlivňovat biologické markery související jak s procesem stárnutí, tak s neurologickými funkcemi u osob po onkologické léčbě.