Výzkum vlivu semaglutidu na délku života
Nová studie publikovaná v odborném časopise Nature přinesla poznatky o vlivu léčby látkou semaglutid na délku a kvalitu života u laboratorních myší. Výzkumný tým z UC Berkeley podával tento agonista receptoru GLP-1 samicím myší v pokročilém věku, konkrétně od 20. měsíce života. Subjekty nebyly obézní ani diabetické a byly krmeny standardní stravou.
Výsledky ukazují, že u skupiny léčené semaglutidem došlo k prodloužení střední délky života o přibližně 12,4 procenta. Zatímco kontrolní skupina vykazovala střední hodnotu přežití 742 dní, u léčených myší tato hodnota vzrostla na 834 dní. U léčených jedinců bylo rovněž zaznamenáno opožděné úmrtí napříč různými kategoriemi onemocnění, což naznačuje, že pozitivní efekt látky nesouvisí pouze s prevencí jednoho konkrétního typu terminálního stavu.
Vliv na tělesné funkce a buněčné procesy
Kromě prodloužení délky života se výzkumníci zaměřili na funkční stav organismu. Myši léčené semaglutidem vykazovaly v testech lepší pohybovou aktivitu, vyšší úroveň zvídavosti v neznámém prostředí a zlepšení v testech prostorové paměti. U těchto subjektů bylo dále pozorováno zlepšení motorické koordinace a glukózové tolerance.
Analýza buněčných procesů spojených se stárnutím odhalila, že semaglutid částečně zvrátil negativní změny u hematopoetických kmenových buněk, které se s věkem přirozeně zhoršují. V hipokampu, konkrétně v oblasti dentate gyrus, byl zaznamenán zvýšený počet dělících se buněk a nezralých neuronů. Současně došlo ke snížení exprese zánětlivých genů ve svalové a jaterní tkáni a k poklesu markerů spojených s buněčnou senescencí. V tkáních jater a sleziny byl pozorován nižší výskyt buněk s poškozenou DNA.
Srovnání s kalorickou restrikcí
Výzkumníci se věnovali otázce, zda jsou pozorované přínosy důsledkem samotného snížení příjmu potravy, ke kterému při léčbě semaglutidem dochází. Ve srovnávací studii proti skupině s řízenou kalorickou restrikcí bylo zjištěno, že ačkoliv obě intervence vedly k podobnému úbytku hmotnosti a tukové tkáně, odlišovaly se ve stravovacím režimu. Zatímco u kalorické restrikce docházelo k nárazovému příjmu potravy a dlouhým obdobím hladovění, podávání semaglutidu vedlo k pozvolnějšímu způsobu konzumace.
V testech prostorové paměti a glukózové tolerance dosahovaly myši léčené semaglutidem lepších výsledků než skupina podstupující kalorickou restrikci. Stávající data však neumožňují jednoznačně určit, zda semaglutid prodlužuje život nad rámec účinku, který by vyvolala ekvivalentní redukce kalorií. Autoři studie zdůrazňují potřebu dalšího zkoumání těchto mechanismů v rámci dlouhověkosti.