Vliv růstového hormonu na procesy stárnutí a možnost prodloužení délky života prostřednictvím regulace jeho receptorů je předmětem nového výzkumu publikovaného v odborném časopise Aging Cell. Studie se zaměřuje na mechanismy, při nichž vyřazení produkce receptoru růstového hormonu (GHR) ve středním věku vede k prodloužení života u modelových organismů.
Souvislost mezi růstovým hormonem a stárnutím
Růstový hormon ovlivňuje metabolismus lipidů a zvyšuje hladinu inzulinu podobného růstového faktoru 1 (IGF-1), přičemž zároveň snižuje citlivost organismu na inzulin. Již dříve bylo prokázáno, že u jedinců s vrozenou necitlivostí k růstovému hormonu, známou jako Laronův syndrom, dochází k rezistenci vůči některým projevům stárnutí, jako jsou kardiovaskulární potíže nebo kognitivní úpadek. Dosavadní studie na myších potvrzují, že snížená hladina růstového hormonu koreluje s delší dobou dožití a nižším výskytem věkem podmíněných onemocnění, například osteoartrózy.
Výsledky intervence ve středním věku
V nejnovější studii vědci využili myší model, u kterého byla produkce receptoru pro růstový hormon (GHR) ukončena (knockout) ve věku 12 měsíců. Toto období u myší přibližně odpovídá střednímu věku u lidí. Výsledky ukázaly zlepšení křivky přežití u obou pohlaví. U samic došlo k výraznému prodloužení života u jedinců s nejdelší dobou dožití, přičemž tyto myši žily o čtyři měsíce déle než kontrolní skupina. U samců bylo zaznamenáno zlepšení inzulínové reakce a snížení hladiny glukózy nalačno.
K pozorovaným změnám došlo i přes nárůst tukové tkáně a úbytek svalové hmoty v pozdějším věku, což jsou parametry, které jsou běžně spojovány s negativními zdravotními dopady. U sledovaných myší však tyto změny nevedly k nárůstu zánětlivých biomarkerů ani k poklesu fyzické výkonnosti. U samců byla navíc pozorována vyšší hustota kostní tkáně v páteři. Výzkum rovněž odhalil změny v genové expresi jater, kde po vyřazení GHR došlo u samců k posunu genové exprese směrem k profilu, který je typičtější pro samice.
Perspektivy pro další výzkum
Autoři studie uvádějí, že tato zjištění podtrhují roli osy GH/IGF-1 v biologii stárnutí. Naznačují, že farmakologická inhibice signalizace růstového hormonu v dospělosti by mohla představovat strategii pro podporu zdravého stárnutí. Jako možný nástroj pro budoucí testování přichází v úvahu již existující látka Pegvisomant, která funguje jako antagonista růstového hormonu a je již schválena úřadem FDA pro jiné klinické indikace. Vědci však upozorňují, že ačkoliv výsledky na myších modelech poskytují vědecký základ pro další úvahy, je nezbytný další vývoj a klinické studie k ověření bezpečnosti a účinnosti podobných postupů u lidí.