Princip částečného epigenetického přeprogramování
Výzkum v oblasti regenerativní medicíny se v současnosti zaměřuje na metodu částečného epigenetického přeprogramování. Tento proces spočívá v dočasné expozici buněk specifickým Yamanakovým faktorům. Cílem je resetovat epigenetické modifikace buněčné jaderné DNA do stavu, který odpovídá mladšímu organismu. Klíčovým technickým parametrem je délka této expozice. Pokud by byla doba působení příliš dlouhá, hrozí proces dediferenciace, při kterém buňka ztrácí svou identitu a může dojít ke vzniku indukovaných pluripotentních kmenových buněk, což nese riziko tvorby teratomů. Vzhledem k tomu, že různé buněčné typy vyžadují odlišné expoziční časy, soustředí se současné terapeutické postupy na izolované tkáňové oblasti, kde lze lépe kontrolovat dávkování.
Klinické hodnocení terapie zraku
Společnost Life Biosciences zahájila první klinické hodnocení fáze 1 (označené jako NCT07290244), které se zaměřuje na využití této technologie při léčbě optických neuropatií. Cílem je zvrátit degenerativní procesy sítnice a zrakového nervu, které jsou typické pro onemocnění, jako je glaukom. V rámci experimentální léčby, označované jako ER-100, jsou pomocí adeno-asociovaného viru (AAV) do buněk zavedeny tři transkripční faktory (OCT4, SOX2 a KLF4).
Mechanismus kontroly exprese
Klíčovým prvkem terapie je možnost řízené aktivace. Exprese Yamanakových faktorů je v buňkách závislá na přítomnosti doxycyklinu. Pacientům je po dobu 56 dnů podáván doxycyklin systémově, což umožňuje odborníkům přesně kontrolovat intenzitu a trvání epigenetického přeprogramování. K omezení imunitní reakce na virový vektor je během procesu podáván prednison.
Výsledky první fáze klinického testování
Studie se zabývá optickými neuropatiemi, při nichž dochází k poškození retinálních gangliových buněk. Tyto neurony nejsou schopny přirozené regenerace, což u stavů jako je glaukom s otevřeným úhlem nebo nearteritická přední ischemická neuropatie zrakového nervu vede k trvalému zhoršení zraku.
Průběžná data z klinického testování u tří účastníků ukázala, že jednorázová intravitreální aplikace v kombinaci s osmitýdenním podáváním doxycyklinu byla bezpečná a dobře tolerovaná. U dvou ze tří účastníků s glaukomem byly zaznamenány počáteční signály zlepšení zrakových funkcí. Při standardizovaném vyšetření zorného pole (Humphrey Visual Fields) vykázali tito pacienti zlepšení o více než 4 decibely u nejméně 28 procent měřených bodů. V průběhu 56denního sledování nebyly hlášeny žádné závažné nežádoucí účinky ani toxicita limitující dávkování.