Vztah mezi socioekonomickým statusem a délkou života je předmětem dlouhodobého vědeckého zájmu. Epidemiologické studie opakovaně potvrzují korelaci mezi úrovní dosaženého vzdělání, finančním zajištěním či profesním zařazením a očekávanou délkou dožití, respektive kvalitou zdraví ve vyšším věku. Určení přesné kauzality a mechanismů, kterými tyto proměnné interagují, zůstává v rámci současné vědy metodologickou výzvou.
Analýza mediace v sociálních a zdravotních vědách
Ke zkoumání vztahů mezi těmito jevy se využívá takzvaná mediační analýza. Tato statistická metoda umožňuje testovat, zda třetí proměnná – v tomto případě životní styl – vysvětluje podstatu pozorované souvislosti mezi socioekonomickým postavením a zdravotními výsledky. Cílem je zjistit, do jaké míry jsou rozdíly v úmrtnosti a výskytu nemocí mezi odlišnými sociálními vrstvami důsledkem individuálních návyků, jako jsou kouření, skladba stravy, tělesná hmotnost či míra pohybové aktivity.
Nová zjištění z dlouhodobé studie
Odborný časopis publikoval výsledky dvacetiletého sledování souboru 33 541 osob starších 65 let. Výzkum se zaměřil na hodnocení disparity v úmrtnosti a zdravém stárnutí u respondentů s různým socioekonomickým statusem (SES) na základě dat z 23 čínských provincií.
Data naznačují, že osoby s nižším socioekonomickým statusem vykazují statisticky významně vyšší riziko úmrtnosti i snížené kvality zdraví v porovnání s jedinci s vysokým SES. Upravené hodnoty hazard ratios dosahovaly úrovně 1,25 pro celkovou úmrtnost a 1,46 pro riziko nezdravého stárnutí.
Podíl životního stylu na zdravotních nerovnostech
Výsledky analýzy naznačují, že životní styl zprostředkovává zhruba 20,5 procenta socioekonomických nerovností v úmrtnosti a 16,4 procenta v případě nezdravého stárnutí. Zjištěná data tak ukazují, že vliv volby životního stylu představuje pouze část vysvětlení pozorovaných rozdílů mezi jednotlivými socioekonomickými skupinami.
V rámci všech zkoumaných skupin bez ohledu na výchozí socioekonomický status byla zjištěna korelace mezi zdravým životním stylem a prodloužením délky života i délky života ve zdraví po dosažení věku 65 let. Výzkum však ponechává prostor pro další faktory, jako je vystavení environmentálním rizikům, dostupnost zdravotní péče či vliv infekčních agens, které mohou hrát v rozdílech mezi populacemi zásadnější roli, než bylo doposud prokázáno.