Současný stav výzkumu kmenových buněk v neurologii
Výzkumné kapacity se v současnosti zaměřují na analýzu preklinických dat týkajících se využití kmenových buněk první generace při léčbě neurodegenerativních onemocnění a následků cévní mozkové příhody. Přestože je tato terapie v rámci takzvané medicínské turistiky již využívána u pacientů, data z těchto aplikací nejsou pro vědecké účely dostatečně validní. Formální klinické studie dosud vykazují nejednoznačné výsledky, což naznačuje, že výsledný efekt závisí na metodice výroby, zdroji buněk a dalších logistických faktorech. Ačkoliv je u těchto terapií pozorována schopnost modulovat chronický zánět, jiné klinicky sledované parametry zůstávají v humánní medicíně nekonzistentní.
Potenciál miRNA v léčbě neurodegenerace
Aktuální terapeutické postupy u Parkinsonovy choroby, Alzheimerovy choroby a stavů po cévní mozkové příhodě jsou zaměřeny převážně na tlumení symptomů. Hledání postupů, které by přímo modifikovaly průběh onemocnění, zůstává jednou z priorit medicínského výzkumu. Do centra pozornosti se dostávají mezenchymální kmenové buňky a zejména signální molekuly, které tyto buňky vylučují, konkrétně mikroRNA.
Systematický přehled 37 preklinických studií, zahrnující 9 prací o Parkinsonově chorobě, 10 o Alzheimerově chorobě a 18 o cévní mozkové příhodě, analyzoval vliv mikroRNA derivovaných z mezenchymálních kmenových buněk na buněčné procesy. Výzkum se zaměřil na mechanismy jako apoptóza, buněčná proliferace, zánětlivé procesy, oxidativní stres a motorické funkce.
Poznatky o působení mikroRNA
Analýza dat ukázala, že specifické mikroRNA, zejména typy označované jako miR-133b, miR-146a, miR-17-92 a miR-223, vykazují neuroprotektivní účinky. Tyto molekuly ovlivňují genovou expresi, snižují neurozánět a potlačují apoptózu. U zkoumaných zvířecích modelů bylo dále zaznamenáno snížení akumulace patologických markerů, jako jsou alfa-synuklein a amyloid-beta. Aplikace těchto mikroRNA byla v experimentálních podmínkách spojena se zlepšením motorických a kognitivních parametrů.
Výsledky tohoto výzkumu podporují trend v odborné komunitě, který směřuje od transplantací celých buněk k využívání izolovaných signálních molekul jako terapeutického základu. Tento přístup má za cíl zajistit lepší kontrolu nad biologickým působením léčby a překonat variabilitu výsledků spojenou s buněčnou terapií první generace.