Vztah mezi věkem a výskytem onkologických onemocnění
Rakovina je u starší populace spojena s úbytkem funkčnosti imunitního systému, který v průběhu let ztrácí schopnost identifikovat a likvidovat nádorové buňky. Současně se zvyšuje podíl senescentních buněk, které vytvářejí prostředí příznivé pro růst nádorů, a narůstá celkový počet somatických mutací v genomu. Nová zjištění naznačují, že důležitým faktorem pro rozvoj onemocnění je výchozí míra mutací v normálních buňkách, která se u pacientů s rakovinou liší od zdravých jedinců.
Srovnání mutační zátěže v normálních a nádorových tkáních
Výzkum publikovaný v odborném časopise Cancer Research poskytl systematické srovnání mutační zátěže v buňkách pocházejících z pěti různých orgánů. Data ukazují, že nádorové buňky vykazují až čtyřnásobně vyšší mutační zátěž ve srovnání s okolními nenádorovými tkáněmi téhož pacienta. Autoři studie se zaměřili na vysvětlení příčin tohoto rozdílu a testovali tři hlavní hypotézy.
První z nich, klasická hypotéza, připisuje vyšší zátěž přítomnosti mutací v takzvaných driver genech. Druhá, katastrofická hypotéza, předpokládá vliv rozsáhlých genomických změn vzniklých v důsledku náhlých mutačních událostí. Třetí, takzvaná tail hypothesis, pracuje s předpokladem, že existují individuální rozdíly v základní rychlosti vzniku mutací mezi jednotlivci.
Význam rozdílné míry mutací
Při testování těchto hypotéz se ukázalo, že pouze poslední zmíněný model, tedy rozdíly v bazální míře mutací, dokáže uspokojivě vysvětlit, proč mají normální tkáně u pacientů s rakovinou vyšší mutační zátěž než tkáně u jedinců, kteří rakovinou netrpí. Tento jev souvisí s procesem vzniku somatického mozaiicismu, kdy se náhodné mutační poškození kmenových buněk postupem času šíří do tkání a vytváří vzorce mutací, které zvyšují pravděpodobnost vzniku patologických buněčných změn.
Závěry této studie naznačují, že individuální odlišnosti v základní rychlosti mutování buněk hrají při vzniku nádorových onemocnění významnější roli, než se dříve předpokládalo. Tato zjištění mohou v budoucnu ovlivnit přístupy ke strategiím prevence onkologických onemocnění.