Genetická modifikace myší genem rypoše lysého neovlivňuje věkem podmíněnou ztrátu sluchu u sledovaného kmene laboratorních myší

Výzkum genetických mechanismů dlouhověkosti

Vědecké týmy se v současné době zaměřují na identifikaci a přenos genů odpovědných za dlouhověkost z druhů s přirozeně delší dobou dožití na druhy s kratším životním cyklem. Cílem tohoto postupu je izolovat konkrétní biologické rozdíly a určit jejich podíl na procesu stárnutí. Jednou z oblastí zájmu je přítomnost kyseliny hyaluronové v mezibuněčné hmotě, která je považována za jeden z faktorů přispívajících k odolnosti rypoše lysého (Heterocephalus glaber).

V rámci experimentálních prací byla vytvořena linie myší kmene C57BL/6, která je geneticky modifikována tak, aby produkovala enzym hyaluronan syntázu 2 (nmrHas2) pocházející právě z rypoše lysého. Tento zásah vede k tvorbě kyseliny hyaluronové o velmi vysoké molekulární hmotnosti. U těchto transgenních myší bylo v předchozích studiích prokázáno prodloužení délky zdravého života (healthspan), snížení projevů takzvaného zánětlivého stárnutí (inflammaging) a celkové prodloužení doby dožití.

Analýza sluchových funkcí u geneticky modifikovaných myší

Vědci se v nejnovější studii zaměřili na to, zda tato specifická genetická úprava ovlivňuje také věkem podmíněnou ztrátu sluchu, známou jako presbykuze. Kmen C57BL/6 je v preklinickém výzkumu ztráty sluchu běžně využíván, neboť tyto myši vykazují příznaky degenerace sluchu relativně brzy. Známým faktorem, který u tohoto kmene progresi ztráty sluchu zpomaluje, je kalorická restrikce.

Výsledky experimentu však ukázaly, že exprese transgenu nmrHas2, přestože vykazuje pozitivní vliv na celkovou délku života a snížení zánětlivých markerů, nemá měřitelný vliv na zmírnění věkem podmíněné ztráty sluchu. Tato zjištění naznačují, že mechanismy, kterými kalorická restrikce ovlivňuje sluchový aparát, jsou odlišné od mechanismů aktivovaných produkcí specifické kyseliny hyaluronové z rypoše lysého. Výzkum tak potvrzuje, že pozitivní dopady na celkovou biologickou odolnost organismu a prodloužení života nemusí být vždy doprovázeny zpomalením degenerativních procesů ve všech tkáních, včetně hlemýždě vnitřního ucha.