Vztah mezi kardiovaskulárním zdravím ve středním věku a kvalitou života v seniorském věku
Nová zjištění založená na dlouhodobém sledování souboru 2 690 mužů potvrzují přímou souvislost mezi kardiovaskulární kondicí v raném středním věku a zdravotním stavem v pozdějších fázích života. Výzkum, jehož závěry byly publikovány v European Journal of Preventive Cardiology, se zaměřil na vliv pěti definovaných rizikových faktorů měřených v průměrném věku 42 let na parametry longevity, křehkosti (frailty) a celkové psychické pohody v 79 letech.
Sledované rizikové faktory zahrnovaly nekouření, index tělesné hmotnosti pod 25 kg/m2, systolický krevní tlak nižší než 140 mmHg, hladinu celkového cholesterolu pod 6,0 mmol/l a hladinu glykémie jednu hodinu po zátěži pod 9,0 mmol/l.
Analýza dat ukázala, že počet těchto nízkorizikových faktorů přítomných ve středním věku přímo koreluje s pravděpodobností dožití se 90 let. Zatímco u jedinců s nulovým počtem nízkorizikových faktorů byla míra přežití do tohoto věku 6,8 %, u skupiny se všemi pěti sledovanými faktory dosáhla 41,9 %. Rozdíl v šancích na dlouhověkost mezi nejméně a nejvíce zdravými účastníky studie je tedy šestinásobný.
Kromě délky života se výzkum zaměřil také na ukazatele fyzické a psychické kondice v průměrném věku 79 let. U mužů, kteří ve středním věku vykazovali všech pět nízkorizikových faktorů, byla zaznamenána signifikantně nižší míra fenotypové křehkosti, a to 2,2 % v porovnání s 24,5 % u jedinců bez těchto faktorů.
Subjektivní hodnocení kvality života a duševního zdraví rovněž vykazovalo odlišné výsledky. Skupina s optimálními kardiovaskulárními parametry v raném středním věku vykazovala vyšší míru deklarovaného štěstí, lepší psychickou pohodu a vyšší kvalitu života související se zdravím napříč několika sledovanými doménami.
Výsledky této studie naznačují, že důsledná kontrola kardiovaskulárních rizik v časném středním věku představuje významný faktor ovlivňující nejen pravděpodobnost vysokého věku, ale i fyzickou soběstačnost a celkovou kvalitu života v pozdním stáří. Tato zjištění jsou relevantní zejména v kontextu současného životního stylu, který je charakteristický nízkou úrovní pohybové aktivity.