Ateroskleróza představuje jednu z nejčastějších příčin úmrtnosti v lidské populaci. Onemocnění je spojeno s tvorbou tukových plátů v tepnách, jejichž následná ruptura může vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě. Zatímco vědecký výzkum dosáhl pokroku ve zpomalování rozvoje tohoto procesu, regrese již existujících a stabilizovaných plátů zůstává v klinické praxi i v experimentálních modelech výzvou.
Výzkum mechanismů aterosklerózy
Současné poznatky naznačují, že na růstu aterosklerotických plátů se podílí metabolická dysfunkce tukové tkáně. Tato tkáň může vytvářet prostředí charakterizované chronickým zánětem a oxidačním stresem, které následně urychluje poškození cévní stěny. I když existuje řada metod zaměřených na snižování zánětlivých procesů, samotná redukce zánětu dosud nevedla k průkaznému odstranění vytvořených aterosklerotických plátů.
Role signalizace NKA v tukové tkáni
Nové studie se zaměřují na roli podjednotky alfa-1 enzymu Na/K-ATPáza (NKA). Tento protein funguje jako signální transduktor, který aktivuje kinázy z rodiny Src a podílí se na vzniku oxidačního stresu a zánětlivých reakcí v různých typech buněk, včetně adipocytů a makrofágů. Pro inhibici této signalizace byl vyvinut peptid známý jako NaKtide, u kterého bylo v předchozích experimentech prokázáno snížení systémového zánětu a oxidačního stresu.
Výsledky experimentálního modelu
V nedávném výzkumu využili vědci laboratorní modely myší Apoe-/-, u nichž byla ateroskleróza vyvolána stravou s vysokým obsahem tuků. Pomocí lentivirového vektoru pod adiponektinovým promotorem byl do adipocytů cíleně doručen peptid NaKtide. Cílem bylo zjistit vliv inhibice NKA signalizace v tukové tkáni na stav cévního systému.
Výsledky analýzy ukázaly, že u subjektů léčených tímto způsobem došlo k poklesu plochy aterosklerotických plátů v aortálním oblouku o 67 procent a v aortálním sinu o 48 procent. Zároveň byly pozorovány nižší hladiny markerů spojených se zánětem a oxidačním stresem v tukové tkáni i v krevní plazmě. Došlo také k poklesu obsahu makrofágů a buněk hladkého svalstva v místě poškození cév. U testovaných jedinců byla rovněž zaznamenána zlepšená glukózová tolerance.
Závěry výzkumu potvrzují význam signalizace NKA v tukové tkáni pro proces atherogeneze ve velkých tepnách. Tato zjištění naznačují, že cílená modulace NKA by mohla představovat směr pro další studium terapeutických postupů u kardiometabolických onemocnění.