Nové poznatky v oblasti výzkumu stárnutí a medicíny dlouhověkosti
V aktuálním přehledu vědeckých poznatků se odborná komunita zaměřuje na validaci nástrojů pro měření biologického věku a na pokroky v identifikaci mechanismů podmiňujících věkem podmíněná onemocnění.
Metodologie měření biologického věku
Vývoj takzvaných hodin stárnutí vychází z analýzy biologických dat, která vykazují věkové změny. Ačkoliv jsou tyto nástroje kalibrovány pro předpověď chronologického věku, jejich zásadním účelem je hodnocení kvality intervencí zaměřených na prodloužení zdravého života. Aktuální studie publikovaná v rámci databáze TranslAGE se zabývala citlivostí 16 epigenetických hodin a dalších 94 DNAm biomarkerů u 51 intervenčních studií. Výsledky naznačují, že hodiny zaměřené na predikci mortality a tempa stárnutí vykazují u různých farmakologických a životních intervencí nejvyšší míru odezvy, což by v budoucnu mohlo usnadnit vývoj náhradních koncových bodů pro klinické hodnocení.
Imunitní systém a ateroskleróza
Ateroskleróza představuje proces, jehož raná stádia zůstávají často bez klinických projevů. Nový longitudinální výzkum naznačuje, že specifické imunitní podpisy mohou predikovat riziko vzniku subklinického aterosklerotického plátu. U sledovaných osob byla expanze CD8+ efektorových paměťových T buněk a pokles regulačních T buněk spojena s vyšší pravděpodobností tvorby nových plátů, a to i nezávisle na klasických metabolických faktorech.
Role senescentních buněk v metabolismu a neurologii
Nahromadění senescentních buněk, které nejsou imunitním systémem efektivně odstraňovány, přispívá k chronickému zánětu a metabolické dysfunkci. Výzkum se zaměřuje na propojení mezi obezitou, narušením signalizace inzulínu a sekrečním fenotypem senescentních buněk (SASP). V kontextu centrálního nervového systému bylo prokázáno, že senescentní mikroglie produkují ligand DLK1. Zvýšená hladina tohoto proteinu v mozkomíšním moku vede k dysfunkci oligodendrocytů a následné demyelinizaci, což má přímý vliv na kognitivní schopnosti.
Pokroky v regenerativní medicíně a léčbě neurodegenerace
V oblasti léčby Alzheimerovy choroby byl vyvinut systém Nano-ERASER pro cílenou degradaci proteinu PTBP1 v astrocytech. Studie na myších modelech naznačuje, že snížení hladiny tohoto proteinu může podpořit reprogramování astrocytů na neurony, což vedlo ke zlepšení kognitivních funkcí. Další výzkum se zaměřil na vliv NRF2 dráhy v oligodendrocytech, jejíž potlačení bylo identifikováno jako jeden z faktorů přispívajících ke kognitivnímu úpadku.
Genetika a proteostáza
Výzkumníci zkoumají vliv mistranslace (chyb v překladu genetické informace do proteinů) na délku života u octomilek. Zjištění naznačují, že určitá úroveň proteotoxického stresu může mít za specifických podmínek u samic hormetický efekt, který prodlužuje délku života. Souběžně probíhá výzkum využití bakteriálního enzymu LplA pro zlepšení mitochondriálního metabolismu u savců a sekvenování genomů různých druhů netopýrů s cílem identifikovat genetické adaptace odpovědné za jejich dlouhověkost a odolnost vůči věkem podmíněným patologiím.
Dědičnost dlouhověkosti
Metaanalýza dat z populací LonGenity, New England Centenarian Study a UK Biobank potvrdila, že potomci stoletých osob vykazují nižší riziko mortality, kardiovaskulárních onemocnění a hypertenze. Tyto nálezy jsou předmětem diskuse ohledně poměru vlivu genetických predispozic a přenosu životního stylu v rámci rodinných vazeb. Výzkum rovněž identifikoval nadměrnou expresi receptoru ERBB4 v neuronech jako jeden z potenciálních raných spouštěčů patologické kaskády u Alzheimerovy choroby.