Nová zjištění o stárnutí: Možnost zlepšení kognitivních a fyzických funkcí
Nedávná studie publikovaná v časopise *Geriatrics* zpochybňuje předpoklad, že vyšší chronologický věk nevyhnutelně a všeobecně vede k úpadku zdraví. Vědci ve své zprávě uvádí, že významný počet starších dospělých, kteří se studie zúčastnili, zaznamenal zlepšení kognitivních a/nebo fyzických funkcí. Toto jsou nová zjištění, o kterých je důležité informovat.
Zpochybnění převládajícího pohledu na stárnutí
Stáří je obecně vnímáno jako období poklesu fyzického i kognitivního zdraví. Průzkumy ukázaly, že drtivá většina populace i zdravotnických profesionálů mylně věří, že se u každého rozvine demence, nebo že s věkem jejich kognitivní schopnosti poklesnou. I nástroje používané Světovou zdravotnickou organizací (World Health Organization, WHO) k měření kognitivního a fyzického zdraví v pozdějším věku zohledňují pouze možnost poklesu, nikoli zlepšení.
Kromě toho, že zlepšení není považováno za možný výsledek, existuje další důvod, proč se zlepšení zdraví ve vyšším věku široce neuvádějí: výzkumníci nejčastěji používají průměrné hodnoty k reprezentaci trajektorií. Lidé, kteří zaznamenali zlepšení, se pak, pokud jsou v menšině, v celkových výsledcích neprojeví. Becca R. Levy, vedoucí autorka studie a profesorka sociálních a behaviorálních věd na Yale School of Public Health (YSPH), uvádí, že tyto zisky mizí, pokud se sledují pouze průměrné hodnoty. Při pohledu na individuální trajektorie se objevuje zcela odlišný obraz. Kromě toho, pokud někteří jedinci vykazují viditelná zlepšení, jsou často považováni spíše za výjimky než za součást širšího vzorce. Celkové výsledky tak podporují myšlenku, že chronologické stárnutí vede k nevyhnutelnému poklesu. Předložená studie však tento předpoklad zpochybňuje a přináší důkazy, že zlepšení je možné i ve vyšším věku.
Analýza dat a možnosti zlepšení u běžné populace
Autoři studie se ve své práci zabývají i příklady lidí, kteří dosáhli svých největších životních úspěchů v pozdějším věku, jako je Diana Nyad, která ve věku 64 let stanovila světový rekord v plavání z Kuby na Floridu na vzdálenost 110 mil, navzdory předchozím neúspěšným pokusům. Takové anekdoty však mohou vést k závěru, že s věkem se mohou zlepšovat pouze velmi zvláštní a nadaní jedinci. Proto tito vědci analyzovali data z národně reprezentativní studie Health and Retirement Study (HRS) u účastníků ve věku 65 let a starších, aby zjistili, zda je zlepšení možné i u průměrného člověka a zda pozitivní přesvědčení o stárnutí předpovídají toto potenciální zlepšení.
V této studii bylo fyzické zdraví hodnoceno u téměř 5 000 účastníků pomocí rychlosti chůze a globální míry kognitivního zdraví byly shromážděny u více než 11 000 účastníků pomocí testu pokrývajícího širokou škálu kognitivních domén, včetně krátkodobé paměti, opožděného vybavení a matematických dovedností. Měření probíhala na začátku studie a během následných kontrol po dobu až 12 let.
Vliv přesvědčení na zdraví ve stáří
Když vědci v této studii analyzovali účastníky jako jedinou homogenní skupinu, pozorovali průměrný pokles kognitivních funkcí a rychlosti chůze. Při podrobnějším zkoumání však vědci zjistili, že při analýze menšího podskupiny účastníků (těch, u nichž byly k dispozici měření rychlosti chůze i kognice) více než 45 % vykazovalo zlepšení úrovně kognitivních a/nebo fyzických funkcí oproti výchozímu stavu, přičemž mnozí vykazovali zlepšení v obou oblastech. Při oddělené analýze téměř 32 % účastníků zlepšilo svou kognici a 28 % zlepšilo svou rychlost chůze. Podobný vzorec výsledků byl pozorován i při přísnějších kritériích.
Zlepšení kognitivního a fyzického zdraví bylo předpovězeno pozitivními přesvědčeními účastníků o stárnutí, a to i po úpravě o různé faktory a při aplikaci přísnějších kritérií na analýzu. Pozitivní přesvědčení o stárnutí spojená se zlepšením byla pozorována nejen u účastníků, kteří měli na začátku studie určité deficity (a zotavovali se z nich), ale také u lidí, kteří měli normální úroveň fungování a zlepšili se i nad tyto úrovně.
V souladu s těmito výsledky jsou i výsledky předchozí studie této skupiny, která ukázala souvislost mezi negativními přesvědčeními o stárnutí a biomarkery Alzheimerovy choroby, jako je akumulace plaků a klubek, a také nižší objem hippocampu. Budoucí studie by však měly zkoumat, zda existuje podobná souvislost mezi pozitivními přesvědčeními o stárnutí a biomarkery zlepšeného fungování mozku, jako je neurogeneze.
Tyto výsledky jsou také v souladu s teorií ztělesnění stereotypů (Stereotype embodiment theory, SET). Podle této teorie začíná internalizace přesvědčení o stáří v mladém věku a pochází z různých environmentálních zdrojů. Tato přesvědčení se, když se jedinec stane starším, nevztahují pouze na ostatní, ale také na sebe a mohou být použita k předpovědi lepšího nebo horšího kognitivního a fyzického zdraví.
Odlišný pohled na proces stárnutí
Výsledky této studie „protiřečí dominantnímu přesvědčení o stárnutí, které zastávají vědci, zdravotničtí profesionálové i laická veřejnost, že jde o období nevyhnutelného a univerzálního poklesu funkcí.“ Tato studie poskytuje další důkazy na podporu předchozích studií, které ukazují podobný vzorec, což vše naznačuje, že geroscienční studie by měly jít nad rámec zkoumání rychlosti poklesu a zvažovat také možnost zlepšení.
Becca Levy uvedla, že mnoho lidí spojuje stárnutí s nevyhnutelnou a nepřetržitou ztrátou fyzických a kognitivních schopností. Dále dodala, že zlepšení v pozdějším věku není vzácné, je běžné a mělo by být zahrnuto do našeho chápání procesu stárnutí. Zjištění naznačují, že v pozdějším věku často existuje rezervní kapacita pro zlepšení, a protože přesvědčení o věku jsou modifikovatelná, otevírá to dveře k intervencím na individuální i společenské úrovni.